Malá vesnička situovaná kolem cesty z Haslic do Touchořin na jižním svahu Hlupického kopce v nadmořské výšce 475 m, spadajícího strmě do malého údolí v němž pramení "Luční potok". Údolím, které je z druhé sevřeno "Zababečským vrchem", prochází úzká rozbitá silnice z Hlupic do Třebušína. Název vesnice je zřejmě odvozen z osobního jména "Hlúp" ve významu ves lidí Hlúpových, které vzniklo ze staročeského přídavného jména hlúpý, tj. hloupý, nerozumný, prostý. V historických pramenech se název vsi objevuje ve tvarech - in Hlupiczich (1407), Hlupicze (1549), Luppicze (1654), Lupitz (1720), Luppitz, Lupice a Hlupece (1833) nebo úředně Hlupice a německy Luppitz (1854).

                                               

První písemná zmínka o "Hlupiczi" pochází z roku 1407, kdy náležela spolu se sousedními obcemi "Doubravice / Tauberwitz", "Homole u Pannny / Hummel" a "Haslice / Haslitz" k "Liběšickému panství", resp. k tvrzi v Liběšicích, vlastněné v té době Benešem Škopkem z Dubé, za husitských válek pak Zikmundem z Vartemberka, v polovině 15. st. pak Jindřichem z Rabštejna z rodu Ronovců, který je prodal roku 1487 pánům z Gutšejna, kteří je prodali roku 1520 Karlu Dubanskému z Duban. Po nich přechází panství na syna Oldřicha Dubanského (Litoměřický hejtman, později i hejtman Pražského hradu, podkomoří a královský rada), po jehož smrti roce (1571) kupuje panství v roce 1575 Jaroslav Kostomlatský z Vřesovic a po něm jeho vdova Anna Kostomlatská z Vřesovic. Když se podruhé provdala, byl rodový majetek rozdělen na dvanáct dílů, a panství se tak rozpadlo (1626). Hlupice, Haslice, Doubravice a Homole připadli k Panství Újezdskému, které na počátku 17. století dostali do správy litoměřičtí dominikáni, ve které zůstaly až do jejího konce.

                                      

V centru obce stávala naproti škole (zřízena v č.13) stávala kaple, ve které se prý žáci museli povinně modlit. Musela však být stržena začátkem 19. století a nahrazena novou, uprostřed obce (naproti domu ev.č.10).Ta však po druhé světové válce chátrala (v té době byla vesnice skoro vybydlena) a v roce 1973 již nestála. Obec byla osídlena převážně obyvateli německé národnosti, například v roce 1927 tu žilo 86 obyvatel, všichni němci. Hlupice byly v letech 1869-1950 samostatnou obcí v okresu Litoměřice, od roku 1950, kdy byly v podstatě vylidněny, jsou částí obce Lovečkovice (od roku 1957 jako osada obce Touchořiny) a její charakter se změnil na rekreační a to především díky tzv. "chalupářům", kteří zachránili několik zdejších nemovitostí. Rekreační charakter obce se do dnešního dne vlastně nezměnil, neboť při posledním sčítání obyvatelstva v roce 2024 se zde k trvalému pobytu přihlásilo pouze 11 obyvatel. Hlupice jsou malá krásná víska uprostřed čarokrásné přírody. Pryč jsou ty doby, kdy obci předsedal starosta, lidé se sdružovali v různých spolcích, byl zde hostinec, škola, dobrovolní hasiči, obchod, řemeslníci, kamenolom ... a dnes? Dnes se tu kromě klidu, ticha a čerstvého vzduchu nenabízí vůbec nic. Ale není to psáno ve zlém.

                                                

Je to krásný zapadlý kout Verneřického středohoří, který má za sebou pohnutou historii. Je třeba připomenout, že zdejší necelá stovka obyvatel byla výhradně německé národnosti, několik století byla pod vrchnostenskou a církevní správou a když se konečně začalo blýskat na lepší časy, tak v Sarajevu picli Ferdinanda, což vyústilo ve světovou válku a posléze i vznik samostatného Československa. V tzv. německých čechách (Deutschböhmen) se nežilo zas tak špatně, i když podnebí a příroda zde dokázal být pěkně drsná, byl to pro všechny domov, místo kde se narodili a umírali. A pak přišel k moci v sousedním Německu Adolf Hitler a mnohým němcům v zahraničí začala svítat naděje na lepší život i možný přesun do původní vlasti. Ten jediný se pak, díky německému vůdci a jeho zcestné ideologii nacismu, která vedla k rozpoutání 2. světové války a holokaustu a především smrti desítek milionů nevinných lidí, splnil a to díky konceptu kolektivní viny všech němců, kteří byli nuceně vystěhováni ze svých rodných vesnic a domů na poražená německá území.

Hlupický kopec - 545 m >>>

Zababečský vrch - 498 m >>>

Hlupická vyhlídka >>>

Haslice >>>

Touchořiny >>>

Zadní Nezly >>>

Zababeč >>>