Dochované brzdové kameny na našem území jsou velmi
cennou ukázkou dopravní architektury. Ač měly tyto čtyřboké "pilíře či
sloupky" v každém kraji trošku jinou podobu a často byly byly doplňovány i
dřevěnými, kovovými či kamennými tabulkami, které se však do dnešních dnů
většinou už nedochovaly, vždy měly pouze jediný účel. Tím bylo upozornit vozku na
místo, kde je nutné začít přibrzďovat kočár tzv. smykovou kočárovou ruční
brzdou, neboli klínem, aby jeho "vůz" nenarazil do koňského potahu. Vozka zde
tedy vložil "klín" pod kolo povozu, čímž ho brzdil a bezpečně zdolal prudké
klesání cesty. Pod kopce na určeném místě (opět sloupek) klín uložil a nejbližší
vozka, který jel opačným směrem, měl za povinnost jej vzít a uložit nahoře u
brzdového kamene. Když je zmíněno slovo "povinnost", je třeba dodat, že toto
opatření bylo zveřejněno v "Tereziánském patentu o říšských silnicích" z roku
1778. Brzdový kámen měl v horní části vyobrazen většinou rukojeť smykové
kočárové brzdy (mnohdy kontrastní barvou) občas doplněný i o vyobrazení kříže.
Většina dochovaných brzdových kamenů dodnes stojí jako připomínka nejstaršího
dopravního značení vlevo od cesty, protože na našem území se až do roku 1939
jezdilo vlevo. Zde je tomu naopak nespíše proto, že místo leží v kraji obývaném
po staletí převážně německým obyvatelstvem, které se většinou drželo některých
krajanských zvyků, mezi než patřila i evidentně i jízda vpravo, jejíž historie
sahá v Německu ještě před dobu napoleonských válek. Pro tyto kameny se dle
umístění používaly i různé názvy od "čubovníku či čubky" (z něm. schubben) až po
označení jako bota, babka, korýtko či korýtek, koloběh, zarážka.
Brzdový kámen naleznete na silnici II/263 na hranici
katastrů obcí Heřmanice (Žandov) a Veliká (Kravaře) před prudkým 12% klesáním s
levotočitou zatáčkou ve směru z Žandova do Veliké, v sedle mezi Modrým vrchem
(449 m) a vrchem Hamry (532 m). Pro lepší orientaci - necelý kilometr východně
od známé "Bobří soutěsky".
POSLEDNÍ AKTUALIZACE
30.7.2023