železniční zastávka
220 m
Budova železniční stanice Ploskovice začala sloužit veřejnosti v den spuštění provozu na trati Litoměřice - Česká Lípa 20.12.1898. Její podoba pochází zřejmě z pera architekta Ludwiga Freidricha von Reinhöla, který byl autorem většiny budov na této trati. V současné době je budova stojící u jediné železniční koleje krásně opravená. Ale nebývalo tomu tak vždy. Železniční stanice byla tvořena čtyřmi kolejemi před staniční budovou s dvěma zvýšenými sypanými nástupišti, jednou kolejí mířící od strážního domku k boku nádražní budovy a dřevěným skladištěm s nákladovou rampou. Zdejší železniční stanice byla velmi důležitá. Nedaleký zámek Ploskovice totiž sloužil jako letní sídlo penzionovaného císaře Ferdinanda I., byla stanice vybudována jako pěkná velká staniční budova, s restaurací se sálem pro pohodlí císaře a jeho doprovodu. V osmdesátých letech 20. století, kdy byl na trati ještě normální provoz (osobní + nákladní doprava), sloužily koleje ve stanici k dlouhodobému odstavování souprav uhláků. Nákladní doprava se v pravidelném režimu udržela až do konce devadesátých let, po roce 2002 už v podstatě utichla. Nad železniční stanicí se začala stahovat mračna. Nejprve byla v roce 1997 stanice ponížena na hlásku se zastávkou a nákladištěm, v roce 2003 bylo vytrháno kolejiště a zbořeno skladiště, zůstala jen jedna jediná kolej a stanice byla degradována na pouhou "zastávku". Byl ukončen prodej jízdenek a budova byla uzavřena. Zároveň byla zbořena i tak poničená budova dřevěného skladiště. Pro cestující byl vybudován dřevěný přístřešek vedle staniční budovy. Dlužno dodat, že tehdejší majitel (České dráhy) se zachoval k prostoru stanice jako dobytek - více než deset let zde nechal válet hromady štěrku, železa, betonových pražců a zbytky skladiště (nedávno ještě sklad ovoce). Do nádražní budovy nebylo nijak dlouhá léta investováno a tak chátrala a časem jí začali obývat i roztodivné existence. V době, kdy se začalo mluvit o revitalizaci trati, jedna ze studií (všechny počítaly se zvednutím traťových rychlostí) počítala mezi zastávkami Trnovany a Ploskovice s tunelem pod Bílým vrchem, kterým by se trať vyhnula dosavadnímu velkému oblouku kolem Pernaje, čímž by se ušetřilo 5 minut jízdy vlaku. Další ze studií zas počítala s vybudováním zastávky Litoměřice - nemocnice a zrušením zastávek Ploskovice a Horní Řepčice. Na lepší časy se začalo blýskat až v roce 2012, kdy se do nádražní budovy nastěhovali nájemníci. Lidé s velkým "L", neboť to oni se velkou měrou podíleli na tom, jak dnešní železniční zastávka a její okolí vypadá. V roce 2013, zatímco nájemníci z vlastní vůle a za vlastní peníze uklízeli okolí budovy, nechal současný majitel budovy (SŽ - Správa železnic) opravit střechu. V roce 2014 nájemníci spolu s obcí Ploskovice zrevitalizovali část pozemku od nádražní budovy k silnici a obec zde nechala vysázet stromy. V tom samém roce obyvatelé domu přihlásili nádražní budovu do soutěže - budovu nejdříve obehnali výstražnou páskou, osadili ceduli varující před padající omítkou, vše nafotili a poslali do soutěže o nejkrásnější nádraží ČR. Umístili se mezi deseti finalisty soutěže oceněné Senátem České republiky cenou za zvelebování prostředí a okolí stanice. Ale to nebylo všechno. Harmonogram oprav SŽDC počítal s rekonstrukcí budovy až v roce 2040, ale nějak se stalo že k rekonstrukci došlo už na přelomu let 2015 / 2016. Stavební firma Chládek & Tintěra dala budově novou fasádu, okna, dveře, interiér ...
Zdejší železniční stanice požívala v minulosti i názvu Ploschkowitz-Pitschkowitz, od roku 1923 Ploskovice - Býčkovice a od roku 1961 už jen Ploskovice. Pokud dnes přijedete k nádraží Ploskovice (pardon, zastávce) autem, můžete zde v pohodě zaparkovat na malém parkovišti a na svůj spoj můžete počkat v otevřené čekárně pro cestující. U hlavní silnice pod nádražní budovou na autobusové zastávce začíná červeně značená turistická značka (Žižkova stezka Zemí hradů), kterou se zhruba za půl hodiny dostanete přímo k nádhernému Poskovickému zámku či dále do Třebušína. Za zmínku rozhodně stojí i Mariánský sloup se sochou sv. Panny Marie, který se nachází za oplocením v prostoru železniční zastávky mezi nádražní budovou a bývalým drážním domkem (směrem na Trnovany), který je kulturní památkou ČR. Panna Marie je zde vypodobena z každé strany jinak - z jedné jako Matka Boží s Jezulátkem, z druhé pak jako modlící se Panna Marie. Stručnou historii samotné trati najdete níže.
Stránka železniční stanice na facebooku
Ploskovické nádraží v novém (01-2016)
Všechno nejlepší k narozeninám, nádraží! (12-2018)
Mariánský sloup u nádraží Ploskovice
Postřehy z rekonstrukce trati 1 (02-2022)
Postřehy z rekonstrukce trati 2 (02-2022)
Postřehy z rekonstrukce trati 3 (07-2022)
Na co zírá mašinfíra: Peklem i Zahradou Čech
po Severočeské transverzálce (07-2021)
Jednokolejná regionální železniční trať z Lovosic
přes Litoměřice do Čeké Lípy byla zprovozněna 20.12.1898 a s ní i kolejová
spojka mezi Žalhosticemi a Velkými Žernoseky. Úsek Lovosice - Litoměřice byl zprovozněn už
1.10.1898. Trať je součástí tzv. Severočeská transverzálky, vystavěné v letech
1896 - 1900 společností ATE (Aussig-Teplitzer Eisenbahn neboli po česku ÚTD -
Ústecko-teplické dráhy) s náklady na výstavbu ve výši 50 mil. korun. Koncese na
stavbu byla společnosti udělena 13.6.1896.
Po vzniku Československa byla 1. ledna 1923 ATE znárodněna a od té doby trasa
patřila do sítě Československých státních drah (ČSD). Po připojení Sudet k
Německu patřila v letech 1938 - 1945 pod Deutsche Reichsban. Od 1.1.1993 je po
rozdělení Československa spravována společností ČD a.s., od roku 2003 pak
společností SŽDC (od roku 2020 společností SŽ a.s.).
Zpočátku na trati jezdily čtyřtendrové lokomotivy řady IVb a IVc, protože zde
pravidelně jezdily těžké uhelní vlaky s nosností až 650 tun (tažené třemi
stroji). Ve třicátých letech minulého století zde používaly ČSD hlavně
lokomotivy řady 524.1, po druhé světové válce pak lokomotivy řady 556.0, 464.0 i
475.0, které zde jezdily až do roku 1979, kdy byly nahrazeny motorovými stroji,
převážně T 466.2 V devadesátých letech minulého století se zmenšoval objem
přepravovaných nákladů a po roce 2002 klesl na absolutní minimum a od roku 2011
není provozována krom příležitostných jízd vůbec. Osobní doprava je do konce
sedmdesátých let minulého století vedena převážně motorovými vozy řady M 131, M
262 a později pak řady 810, v současnosti pak jednotkami Regionova.
Stráně U Velkého Újezdu - přírodní památka >>>
POSLEDNÍ AKTUALIZACE
30.10..2022
Stránky jsou provozovány za laskavého přispění:
