(Ritina Tal)
soutěska, potok
Úzkým údolím sevřeném mezi svahy
Varhoště a
Matrého pojmenovaného "Soutěska
Rytina", protéká potok Rytina, který pramení u zaniklé obce
Babina I. na okraji přírodní památky "Babinské louky" a
který na své
necelé čtyřkilometrové pouti překonává více jak 400 výškových metrů, aby se v sebuzínské části
Kolibov zaústil do řeky Labe. Potok za obcí
Čeřeniště v místech,
kde stálo několik starých mlýnů, vtéká do úzkého údolí postiženého z velké části
sesuvnými pohyby (posun i celých bloků sopečných hornin po křídovém podloží).
Historická cesta mezi Čeřeništěm a
Sebuzínem, mezi svahy porostlými převážně
jasany, olšemi, duby a buky, zde po celou dobu v podstatě kopíruje vodní tok. V
osmdesátých letech zde byla prvně vyznačena turistická trasa, resp. modrá
turistická značka, která až do té doby míjela Čeřeniště a z
Němčí vedla po
severním úbočí Matrého a
Pahorku, aby se do soutěsky dostala až v její spodní
části na okraji Kolibova. Stezka soutěskou vede na hraně údolí, mnohdy i více
jak dvacet metrů nad korytem potoka, které je z velké části zavaleno padlými
stromy. Zhruba 0,7 km od konce Čeřeniště se úzké údolí rozšiřuje a zprava sem
ústí tzv.
Jezuitské rokle s potokem pramenícím poblíž sedla pod Varhoštěm. Ve stěnách rokle
se objevuje úzká uhelná sloj. Štola, ve které se zde
dříve těžilo (1780-1789) již dávno zanikla. Zdejší uhlí prý bylo velmi kvalitní
- dobře hořelo a zanechávalo málo popela - hodící se k vytápění městských bytů a
tak není divu, že bylo vyváženo až do Drážďan. Jezuitská rokle je známá tím, že
se zde vyskytují diatomitové břidlice, v nichž se nacházejí zkameněliny rostlin.
Tok Rytiny nebývá při a po silných deštích tak mírumilovný jako po většinu času. Samotným důkazem tohoto je právě soutěska, kterou si potok dokázal "prorazit" cestu až k Labi a pak fakt, že se jedná o velmi činné sesuvné území. Ke konci 19.století byly eroze a s ním související odnos materiálu kamení tak silné, že při přívalových deštích přehradily nejen železniční trať mezi soutěskou a řekou Labe, ale částečně zde hromady kamení přehradily i řeku Labe. Nejenže byla přerušena železniční doprava, ale byla zároveň i ohrožena plavba po Labi. V důsledku toho byla počátkem 20. století vybudovaná umělá regulace toku Rytiny, se která je patrná od půlky cesty směrem do Kolibova - na konci Jezuitské rokle bylo údolí přehraženo vysokou hrází a odtud až po Labe bylo vystavěno desítky kamenných prahů (kaskád), které měly za úkol zmírnit tok vody i valícího se kamení. Regulace je na mnoha místech poničená, ale kamenné kaskády jsou v dobrém stavu. Bohužel ani toho opatření nepomohlo v roce 2010, kdy byl průtok prý až dvěstěkrát vyšší než normálně, naplaveniny dřeva a stromů ucpalo oba mosty nad potokem v Kolibově a do Labe se nahrnulo kolem sto tisíc tun bahna a kamení. Samozřejmě musely být následně odtěženy.
Na spodním konci soutěsky Rytina na úpatí vrchů Pahorek a
Lenoch
se rozkládá osada Kolibov, patřící k Sebuzínu. V místech, kde se potok Rytina v
Kolibově vlévá do řeky Labe, bývalo ještě v 19. století nejužší a
nejnebezpečnější místo na dolním toku Labe.
Sieber Mühle v soutěsce Rytina
Rytinou soutěskou do Sebuzína - turistika.cz
Rytina soutěska - zkameněliny a minerály
